Celou touto kapitolou nás bude provázet jedno jméno a to slavného německého astronoma a matematika Johanna Keplera (1571–1630). Johannes Kepler se stal slavný a významný proto, že přispěl k našemu poznání, jak a proč planety obíhají kolem Slunce.

Kepler konkrétně odpověděl na tu část jak (což pomohlo později pochopit i proč) a své výsledky formuloval v podobě tří zákonů, kterým se planety při svém obíhání podřizují. Tyto zákony nesou na Keplerovu počest jeho jméno tři Keplerovy zákony a jim bude věnována celá tato kapitola.

Předtím než se na Keplerovy zákony plně vrhneme, povězme si trochu více o naší mateřské planetě Zemi a jejím postavení ve vesmíru.

Dnes víme, že Země je jedna z 8 planet, které společně obíhají okolo Slunce. Země je třetí planeta nejblíže Slunci, hned po Merkuru a Venuši. Dál než Země od Slunce jsou pak planety Mars, Jupiter, Saturn, Uran a Neptun.

Vzpomeňme si, že Slunce je hvězda – obrovská koule rozžhaveného plynu, která je mnohonásobně těžší než planety, které kolem ní obíhají.

Slunce spolu s dalšími stovkami miliard hvězd tvoří tzv. galaxii. Naší galaxii nazýváme prostě Galaxie nebo Mléčná dráha.

Galaxie spolu s dalšími galaxiemi tvoří další uskupení a struktury. Největší struktura ve vesmíru je tzv. Kosmická síť, de facto pavučina upletená z galaxií.

Možná jste tolik o postavení Země ve vesmíru věděli už předtím. Možná dokonce by se mohl najít někdo, kdo by tuto znalost mohl považovat za naprostou „samozřejmost“. Můžete ale věřit tomu, že tomu ne vždy tak bylo. Ještě za Keplerovy éry (16.–17. století!) si nebyli astronomové jistí, zda se Země pohybuje kolem Slunce, nebo Slunce kolem Země. Pojďme si o tom povědět trochu více.

Ještě ani v 17. století nebyli všichni astronomové přesvědčeni o tom, že se Země pohybuje kolem Slunce. Panovaly dvě představy o „uspořádání světa“ – představa heliocentrická a geocentrická. Ani jedna není dnes už platnou představou o postavení Země ve vesmíru, sehrály však v naší cestě za poznáním pravdy důležitou úlohu.

Podle heliocentrické představy je Slunce středem vesmíru, kolem kterého všechno ostatní obíhá, včetně Země.

Jinou a starší představou o uspořádání světa je představa geocentrická. Podle té je Země středem vesmíru a bodem, kolem něhož všechno ostatní obíhá a to včetně Slunce.

Jak jsme již řekli, Země obíhá Slunce a stejně tak i dalších 7 planet (včetně dalších menších těles jako jsou komety, asteroidy, planetky atp.), není ale středem vesmíru. Přesto heliocentrická představa představovala určitý pokrok kupředu správným směrem (vůči geocentrické představě, jejíž původ sahá až do středověku).

Vraťme se teď ke Keplerovi. Kepler byl zastáncem heliocentrické představy a s touto představou, kdy planety obíhají kolem Slunce, údajům z pozorování planet na noční obloze a mnohaletém bádání nakonec odhalil pravidla (či zákonitosti), které všechny planety při svém obíhání splňují. Jak už víme, jsou tři a jmenují se po Keplerovi na jeho počest.